Povídání o životní síle,autoterapie

autor : Lenka Balášová,2010

    Každý se stavíme k životu po svém. Někdo je zakouslý jako buldok,jde za svým cílem a přitom nevidí a neslyší. A drží tak dlouho, dokud mu vystačí síly. Jiný zase volá pořád o pomoc : jsem slabý,slaboučký , postarejte se o mě! Jsou lidé, kteří cítí zodpovědnost vůči svému okolí ( rodině, pracovnímu kolektivu) a jen proto dělají věci,kterými se vysilují a dojdou až k nemoci. A co je to nemoc ? Když rozdělíme slovo ne-moc a zamyslíme se nad jeho sémantikou,zjistíme, že vlastně mluvíme o ne-síle.Protože moc=síla. Naše životní síla je naše moc,kterou vládneme.Nebo taky nevládneme a pak jsme nemocní. Z počátku se nám daří zvládat téměř nemožné,máme určité množství síly a taky nemalé skryté rezervy.Ale pokud nepříjemný stresový stav trvá delší dobu,pak saháme do rezerv a naše životní síla je menší a menší....pak už nemáme nic.Jen ne-moc.

            Kdy jsme ve své síle a kdy jsme bez ní? Ne-mocní jsme tehdy,když nepříjemné, bolavé, stresující emoce ovládnou náš život. Když se nám nedaří vytvářet klid a harmonii v rodině,když máme problémy v práci, když se naše mezilidské vztahy vyvíjejí k bolesti,místo k lásce. Máme-li problémy,cítíme bolest,žijeme-li poklidný, spokojený život,cítíme radost. Naše emoce jsou naše síla! Uvědomte si, kolik práce dokážete zvládnout,když máte krásně na srdíčku,chce se vám tančit nebo zpívat, usmíváte se na lidi kolem nebo jen tak pro sebe.Tento zdravý a radostný stav je ten,který hledáme, o které se snažíme. V něm je nám hezky,jsme silní,plní odhodlání žít naplno svůj život.

    Každý z nás se ovšem občas  dostane do situace,kdy životní síla z různých příčin ubývá.Ale naštěstí existují metody ( techniky uvolňování stresu - autoterapie),které používáme proto,aby se nám zvedla nálada,abychom doplnili vybitou baterku,abychom zvedli svou životní sílu. Některé z nich je možné opravdu používat každý den,v různých prostředích, za všech situací.

psaní,malování,dýchání,zpěv,zdravé muzicírování-rytmus, tanec, tělesná cvičení-joga, vizualizace vzpomínek

Vypsat se z problému ( grafoterapie)

Nejdůležitější bývá uvědomit si, co mě nazlobilo a pojmenovat stresový faktor. Pak s pomocí obyčejného kusu papíru a tužky (může být barevná) vypsat,co mě trápí,co jsem nezvládl nebo prostě jen tu situaci slovně vykreslit.Ale pozor!!! Používejte takový slovník a takové obraty,které vám přicházejí na mysl,i ty ,které byste nahlas nevyslovili.Až dopíšete a pocítíte úlevu, papír a s ním všechny nazlobené emoce roztrhejte ( a spalte nebo utopte ve vodě).

Vykresli stres!

Obrázky jsou důležitou součástí každého člověka.Obklopujeme se příjemnými obrazy a ty, které se nám nelíbí , si prostě nekoupíme. Každý malíř totiž vkládá do svého výtvoru kus sám sebe.A nám to může,ale taky nemusí ladit s emočním stavem naší psyché.Líbí-nelíbí.

Této skutečnosti(vkádání svých emocí do obrázku) se využívá v rámci metody arteterapie .

Když máte vztek,strach, pocit marnosti,prostě jakoukoli emoční bolest,můžete ji vykreslit! Vezmete si čtvrtku papíru,barevné pastelky a vyjádřete jimi,co nebo kdo vás nazlobil,nebo co si myslíte,že jste nezvládli. Malujte tak dlouho,dokud nepocítíte aspoň malou úlevu. Pokud se rozhodnete,že jste hotovi,papír s kresbou roztrhejte nebo spalte.Pracujte nejlépe  najednou,bez přemýšlení. Musíte-li udělat přestávku, kresbu nejprve roztrhejte a pak znovu pokračujte s novým,čistým papírem.Tuto terapii můžete na jedno téma opakovat víckrát.

Dýchání

Máme tuto zkušenost : pokud se ocitneme v situaci,kterou neumíme pro sebe pozitivně řešit,cítíme, jak se nám zrychluje dech, máme stažené plíce , svírá se nám žaludek,někdy celé břicho. Dýcháme plytce,po chvilce se nám dostatečně nedokrvují důležité orgány,hlavně mozek. Je nám na omdlení.

V takovou chvilku  si můžeme pomoci technikou,která vypadá poměrně jednoduše-prostě ten problém,stresovou situaci vydýcháme!

Snažte se představit,že kolem vás nic a nikdo není.Jste jen vy a vaše tělo.Soustřeďte se na na svůj dech.Proveďte co nejhlubší výdech a nádech.Opakujte tak dlouho,až ucítíte uvolnění na hrudi. Pak si řeknětě větu : „ Všechno zlé odchází s mým dechem z těla ven“. Dýchejte s touto myšlenkou ještě 2-3 minuty. Nejen že uvolníte stresem stažené cévy, ale zbavíte se taky nepříjemných emocí.

Zdravé hraní a zpěv                    

Všechno, co v životě děláme, je zdravé tehdy,když máme při této (jakékoli) činosti dobrý pocit. Na pozitivní emoce tělo reaguje zdravím.

Hudba v nás probouzí emoce a je-li to hudba blízká našemu srdci,je léčivá,protože v nás vzbuzuje příjemné,pozitivní pocity. Můžeme hudbu poslouchat,ale co teprve,když vezmeme do rukou hudební nástroj a sami vytvoříme zvuky,které nás dělají šťastnými! Není přitom důležité,jestli umíme přímo hrát na nějaký nástroj. Vyťukat rytmus jde i vařečkou o stůl. A rytmus je velmi důležitý proto,že je to řád.Systém.Uklidňuje nás.

Můžete vyťukávat, pískat na píšťalku (jak nás to zrovna napadne),můžete použít „nástroje“ svého tělo,a to hlas a ruce. Se vším, co vás obklopuje, si můžete zahrát pro radost. A je to velmi uklidňující a tím blahodárné pro vaše tělo.

Tanec

Pohyb je život,stagnace je smrt. Pohybem vyjadřujeme, že jsme plní síly a elánu.Spojíme – li pohyb s hudbou, vyjadřujeme vlastním pohybem-tancem emoce a hudba nám přitom pomáhá udržet v sobě dobrý pocit. Můžeme tančit,když jsme šťastní,ale taky tanec sám o sobě nám pomůže zbavit se nepříjemných pocitů,stresů.Nepotřebujete k tomu nic,než pustit hudbu, zavřít oči a nechat tělo,aby se samo vlnilo,jak je mu to příjemné.Nechte ho kolíbat se,běhat tam a sem, poskakovat do rytmu....Tělo si řekne,co mu v tu chvíli udělá dobře.

Tělesná cvičení

Tělesná cvičení obecně mají blahodárný vliv na naše tělo a tím zpětně i na naši psychiku. Každému člověku sedí jiný druh pohybu,někdo potřebuje dynamiku, jiný si odpočině v klidových cvicích.Obzvláště pravidelná cvičení (1x týdně,2x týdně,každý den....) nám přinášejí velké uspokojení jednak pohybem samým, ale také zmiňovanou pravidelností. Je to pak něco, o co se můžeme opřít, je to

systém. Když máme například ustálenou sadu oblíbených cviků a prožijeme nepříjemný den, určitě nám udělá dobře, když si večer doma toto cvičení zacvičíme. Vrátíme se tím totiž k něčemu,co známe a co VÍME,že nám dělá dobře.

Vizualizace vzpomínek

Vzpomínky jsou pevná hmota,která s námi navždy zůstává. I když máme pocit,že jsme už zapomněli,znamená to pouze, že jsme určité události-pro nás nepříjemné nebo vyhodnocené jako bezvýznamné-uschovali do našeho nevědomí. Pouze uschovali. Na události bolavé, plné strachu se upomínat nechceme.Protože to je nepříjemné! Ale co ty pěkné vzpomínky? V nich je uložena radost,svěžest,síla,láska......A to jsou emoce,které všichni potřebujeme ke spokojenému životu. S těmito radostnými paměťovými sekvencemi si můžete spravit náladu prostě tím,že si jednu takovou konkrétní událost vybavíte,procítíte si emoce,které jsou v ní obsaženy a necháte je na sebe působit. Můžete takto pracovat sámi se sebou v podstatě kdykoli přes den,stačí chvilka klidu,nebo si navodíte touto radostnou vzpomínkovou vizualizací příjemný spánek.A to tehdy,když si tesně před spánkem vložíte tuto vzpomínku do usínající mysli.

       Nikdo z nás nepřišel na tento svět proto,aby se trvale trápil.

Zkušenosti,ač jsou někdy bolavé,stojí za to.Když je dokážeme pochopit, zpracovat a poučit se z nich. Ale to, po čem toužíme, je radost !

(Tento článek je možné jakkoli šířit s uvedením zdroje: www.usmev-v-nas.webnode.cz)