Oslava normálnosti

Bylo – nebylo..............ale bylo!

Jednou v jednom králosvství žil král,bohatý a moudrý.Svou zemi spravoval s láskou a s vědomím, že co zaseje, to se mu také vrátí. Takže jeho poddaní mohli být spokojeni.Měli obdělaná pole, plné domy buclatých dětí a netrápily je ani nemoci,ani hlad.Byli to veselí poddaní. Svého krále vídávali jen zřídka, protože palác, ve kterém žil, měl vystavěný na velikém kopci, který se tyčil nad královským městem.Měl to tak rád.Měl přehled. Možná se přece jen trošku povyšoval nad ostatní lidi, ale taky věděl, že je zodpovědný za jejich životy , že je součástí jejich společenství a že je ten,který jim vládne.

Přišlo velmi parné léto.Toho roku slunce pálilo a sužovalo jak lidi, tak všechnu zvěř.Potůčky začaly vysychat a časem i jediná veliká řeka, která tekla zemí, ztratila svou vláhu. Pole trpěla suchem.Studny, ze kterých lidé čerpali vodu pro sebe i domácí zvířata, ač hluboké, vysychaly také. Nakonec zůstala jen jedna jediná kašna uprostřed města, ze které tryskal pramínek.Byl naštěstí tak silný, že dokázal držet při životě obyvatele města i okolních vesnic, ale byl poslední....

Král věděl o trápení, které postihlo jeho zemi.Ale i když jste mocný vládce, počasí poručit neumíte. Tak se jen modlil, za sebe a svůj lid, aby sucho brzy pominulo. Samozřejmě, že na hradě studna byla!Dostatečně hluboká, kopaná do skály a pořád plná vody.Vládce musí žít, aby mohl zemi spravovat za každé situace.Takový je zákon.Lidé potřebují vůdce živého a silného.

            Ve městě se u kašny každé ráno  scházel veliký zástup žen,které si ve džberech odnášely vodu do svých domovů.A jednoho dne ta voda dostala jinou chuť....Rozdíl byl tak malý,že si toho lidé ani nevšimli.A tak pili vodu všichni dál, vděčni za to, že aspoň jeden pramen ve městě je živý. Ta voda byla jiná.....jiná,než ta, která tekla zemí před suchem.Měla pachuť bláznovství,násilí,nepochopení a bolesti.Člověk, který ji pil, viděl svět v temných barvách. A do této podoby se proměnilo celé město, celé království.

            Král viděl ze svých výšin ten chaos a zmatek a trápil se tím.Věřil, že za proměnu povahy jeho poddaných může nedostatek a velký žár, který spaluje řeky a louky. A rozhodl se, že otevře bránu svého hradu a sejde ke svým poddaným a nabídne jim svou vodu, která ho až do teď udržovala při životě. Nestačil se divit......Projížděl na svém koni ulicemi města a nikdo ho nepoznával.A on nepoznával svůj lid. Dívaly se na něho nepřátelské oči, tváře plné strachu a pohrdání. Co tady chce ten CIZINEC?

Král si uvědomoval,ten rozdíl mezi nimi a sebou samým.Je úplně jiný, než ostatní lidé . Než jeho lidé! Sesedl z koně a přistoupil k hloučku žen a dětí u kašny. Proč má pocit, že v něm vidí nepřítele ? Hlouček se rozestupuje, král kráčí přímo k prameni s vodou.Má žízeň. Prosí ,aby se mohl napít. Nic.Žádná odpověď.Všichni mlčí.Ticho a žár je spalující. Pak se jedno dítě pohne a směrem ke králi natáhne ručku s pohárem vody. Král ji s vděkem přijme a pije a pije až dodna.

            Nevím, jestli si panovník uvědomil svou proměnu hned, nebo až pozděli. Ale nejjistější asi přece jen bude ta pravda, že si vůbec nikdy nevšiml, že se stalo něco divného. Prostě jen začal vidět

svět jinýma očima.Očima všech ostatních lidí.Odjel zpět na svůj hrad a vládl dál.Ale změnil se. Rozhodoval tvrdě a krutě.Sídlil na svém vyvýšeném hradě a mezi své poddané už nikdy nevyjel.Byl jiný ,než dříve.Ale kdo by to byl poznal, když se v celém království změnili všichni lidé! I pro ně se svět stal neveselým a šedivým místem.Všechno bylo normální. On byl normální.Oni byli normální.

Ve společenství bláznů je normální být bláznem. Ve společenství bohů je normální být bohem.

A to je konec pohádky,ve které král podstoupil bláznovství, aby mohl vládnout svému bláznivému lidu.

                                                                                                                                                       převyprávěla   Lenka Balášová