Jaký pán, takový pes

 autor: Lenka  Balášová, 2008

Vliv prostředí na psychiku a vliv psychiky na fyzické tělo

        Jak funguje lidské tělo už dnešní moderní medicína umí podrobně ( i když ne dokonale) popsat.Dokáže léčit poruchy-nemoci, které mají svou příčinu i vysvětlení. Proč však ten který orgán přestal správně vykonávat svou funkci, proč se v tom či jiném místě objevují novotvary ? Odpovědi hledáme pomocí anamnézy v generacích, přisuzujeme je vlivu špatného životního stylu, mluvíme o civilizačních chorobách. To všechno je správně. Co je však ještě hlouběji schované pod těmito zjevnými příčinami nemocí je skutečnost, že tu primární příčinu choroby najdeme v psychice člověka, protože jeho reakce na okolí, v kterém žije ( rodina, partnerské vztahy, pracovní vytížení, společenské povinnosti a pravidla¨atd.), to jak člověk vnímá a hodnotí skutečnosti, v nichž se nachází, dlouhodobě ovlivňují jeho zdraví. Je to právě psychická pohoda či nepohoda jako reakce na nejbližší společenské, sociální vztahy , která zapříčiňuje , zda se člověk cítí nejen duševně ale i fyzicky v kondici nebo naopak trpí špatnou náladou, rozladěností, smutkem, hněvem či depresí. Tyto negativní, tíživé psychické stavy jsou příčinou mnohých psychosomatických potíží, které jsou ve své podstatě jen a výhradně moderní medicínou a klasickým přístupem neléčitelné.

      Lidské tělo , tak jako i každé jiné tělo kteréhokoli živočicha, je velkou a značně složitou biochemickou továrnou. Ale lidské emoce nejsou nic jiného, než chemické látky na jemnější úrovni! Lidská krev člověka, který se nachází v tu chvíli v dobré náladě a radostném očekávání, bude obsahovat množství látek, které lidské žlázy vyrobily proto, abychom se tak mohli cítit. Ale co tomu předcházelo ? Naše vyhodnocení nějaké nám příjemné situace. Tedy : příjemný podnět z okolí–vyhodnocení situace-spuštění programu na chemické úrovni – tělo zaplavují chemické látky, které iniciují příjemné pocity.

Princip funguje bohužel i opačně, kdy v reakci na nepřízeň okolí ( hádka s blízkou osobou, nepřiměřené nároky rodičů či školy atd.) se dostáváme do nepohody, tzn. naše životní energie, POCIT jde směrem dolů , to je do deprese. V tu chvíli chemie našeho těla odpovídá tomuto psychickému stavu, mění se. A takto nastavené chemické prostředí tělu ubližuje. Žijeme li delší dobu v takovéto psychické nepohodě , tělo musí onemocnět. Dysfunkce se projeví v tom místě, kde se ukládá nejvíce škodlivých látek, projeví se v takové podobě, která je dána generačním předpokladem ( genetickou informací ).

     Člověk je tvor společenský. Obklopuje se jinými bytostmi : lidmi, zvířaty, rostlinami. A navazuje s nimi vztahy. Vyšli jsme ze zvířecí říše a většina z nás má potřebu zvířata mít kolem sebe. Jsou nám často tak blízká, že i když si říkáme : Je to jenom zvíře ! , chováme s nim jako k dítěti nebo jako k partnerovi. Když se rozhlédneme kolem sebe a budeme pátrat, které zvíře nás nejčastěji provází, pravděpodobně shledáme, že to je pes.

Cesta výchovy psa od divokého vlka až po psíka v naší ložnici je dlouhá. Pes domácí je snad úplně prvním živočichem, kterého si člověk ochočil. Jediným z jeho možných předků je dnes prokazatelně vlk, k jehož domestikaci došlo v Evropě v období 10000-8000 Př.n.l. Člověk se s vlkem sbližoval díky odchování vlčích mláďat v zajetí. Pes patří k nejučenlivějším zvířatům, která známe, dokáže být tichým společníkem, stejně jako hravým a zábavným rošťákem. Často s námi bydlí, je součástí naší rodiny.

Jsme přesvědčeni, že náš zvířecí přítel se s námi umí radovat, je smutný, když ho necháme dlouho samotného čekat, zlobí se a je uražený. Máme tendence mu přisuzovat lidské projevy chování. Ale je to tak skutečně? Můžeme u psa domácího mluvit o stejném psychickém těle a osobnosti jako u člověka ?

  "Kdo jsi?"

       Pes je zvíře a jako takový se jeho reakce na podněty vycházející z jeho okolí řídí pudovými programy a instinkty. Je pravda, že u domestikovaných zvířat bývají pudy značně utlumeny, to však neznamená, že zcela vymizely. Musíme s nimi rozhodně počítat ! Avšak pes, který je člověkem vychováván a  formován k obrazu svému už po tisíce let, ten  skutečně ke svým pudovým projevům přidal i náznaky chování, které v mnohém připomínají projevy svého pána. Když pomineme rozdílnost chování jednotlivých ras a budeme se zabývat rozdíly v „povahových“ vlastnostech psích jedinců, pak dojdeme k zvláštnímu poznatku, že pes má tendenci kopírovat chování svého pána ( nebo člověka, kterého si za svého velitele v rodině vybral ). Agresivní člověk velmi pravděpodobně u svého psa vypěstuje agresivitu , kterou bude obtěžovat a ohrožovat své okolí. U klidného a laskavého majitel najdeme pohodového a hravého psíka. Ale také platí, že pokud pes bude žít v rodině, která je rozhádaná, neharmonická, pak bude stejně traumatizovaný jako její lidští členové. Nebude samozřejmě rozumět  skutečnostem, nicméně pes má velmi jemný a citlivý instinkt, kterým vycítí, že se dějí bolavé věci a pokud se „jeho“ lidé trápí , trápí se i on. Prostě jen kopíruje a načítá psychické tělo svého pána ! Jak už jsme řekli, pes je živočich a jako takový nemá svůj samostatný duševní a duchovní svět. Ale za dlouhá léta společného života s člověkem se naučit, že k určitým  situacím patří určité pocity. Ač tomu sám nerozumí, vypěstoval si mechanismus, jak tyto pocity načíst z člověka. A proto máme dojem, že nám náš pejsek rozumí, že má radost nebo že je naopak smutný.

       Už jsme hovořili o tom, jaký vliv má prostředí na psychiku člověka a pak následně na lidské tělo. Jestliže připustíme tyto psychosomatické projevy u člověka a pak řekneme, že pes , ač sám bez své vlastní psychiky ,přece žije jakýmsi psychickým životem stvořeným pomocí našeho duševního světa, pak se musíme zamyslet taktéž nad možností psychosomatických projevů u psů. Jejich nemoci jsou samozřejmě ( stejně jako u člověka ) závislé na dědičnosti, jsou nemoci, které častěji postihují určitá plemena ( genetické předpoklady ). Ale jsou také psí nemoci, které můžeme označit jako civilizační, ty nemoci, které se u volně žijících zvířat v zásadě nevyskytují, nicméně u domestikovaných zvířat ano. Například cukrovka, epilepsie, ……… a nádorová onemocnění. Čím více je problém dané civilizační nemoci tíživý pro lidstvo, tím častěji se vyskytuje také u zvířat, které s lidmi žijí. Stejné nemoci, stejné léky. Stejné možnosti se uzdravit, nebo taky ne. Civilizační nemoci jsou výsledkem lidského způsobu života, spěchu a stresu, fatálních chyb ve stravovacích návycích. Změnou svého životního stylu můžeme pomoc nejen sobě, ale taky svým zvířecím kamarádům. Protože, když bude naše psychika vyrovnaná a klidná, když dokážeme žít v radosti, budou i oni spokojení. A pak společně můžeme být zdraví.                                        

(Tento článek je možné jakkoli šířit s uvedením zdroje: www.usmev-v-nas.webnode.cz)