Zrcadlení

autor : Hana Spáčilová

   Jedním z nejjednodušších a přitom zároveň nejtěžších (paradoxní, že?!) zákonů pochopení sebe sama, je zrcadlení našeho vnitřního mikrokosmu na náš vnější makrokosmos.

   Každý, koho ve svém životě potkáme, jakákoli událost, která se nám stane, je zrcadlením našeho vnitřního já, které je buď uspořádané a pochopené, nebo naopak.

   Žádné chování by se nás nemělo dotknout, protože v uspořádaném vnitřním systému a pochopeném řádu vývoje chápeme, že ve skutečnosti není zlý člověk.  Je to bytost, která se učí a vyskládává si svůj vlastní svět a tudíž jejímu stupni vývoje odpovídají určité vzorce chování.

   Na malé dítě se také nezlobíme, že neumí to, co dospělý člověk.  

   Pokud se nás nějaké chování někoho (ať již k nám nebo k někomu jinému ) negativně dotkne, pak je něco neuspořádaného, nepochopeného v našem nitru, co toto vyvolává. Vždy se zkusme zamyslet, co se nám zrcadlí. 

   Pochopení zrcadlených událostí, následné uspořádání v sobě a pochopení zákonitostí inkarnačního vývoje, nás dostane do vyššího levelu.

   A pro některé ještě poznámka k přirovnání malého dítěte a dospělého člověka v příkladu. Jak píši ve svém článku o duchovní cestě, někdy nedovidíme..! Hluboká podstata si někdy záměrně vybere inkarnaci, kdy svým (naším zemským lidským pohledem) špatným chováním pěstuje u druhých trpělivost, nebrat si věci osobně, sebelásku apod. Řehole, co říkáte? Pro ni to je ale z hlediska věčnosti pouhý okamžik, kdy může pomoci k pochopení a uspořádání systémů mnoha bytostem v jejich vývoji. Tomu se říká bezpodmínečná láska, přátelé. J

   Takže pokusme se co nejméně posuzovat, odsuzovat- vždy když k tomuto sklouzneme, pak my nechápeme…..

Hana Spáčilová, 2011

(Tento článek je možné jakkoli šířit s uvedením autora a zdroje: www.usmev-v-nas.webnode.cz)