Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když
dorazil postarší pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu.
Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího
domluveno.Viděl jsem, jak je nervózní a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem,
že se na něj sotva kdo podívá dřív než za hodinu. Díval se však pořád na
hodinky,a já zrovna neměl pacienta, tak jsem se rozhodl se na jeho ránu
podívat.
Zjistil jsem, že je dobře zhojena, tak jsem si promluvil s jedním
lékařem a obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání
rány. Zatímco jsem byl takto zaměstnán, zeptal jsem se jej, spěchá-li snad
tolik kvůli další návštěvě u jiného lékaře.Odvětil, že nikoliv, že
potřebuje jít do sanatoria, aby posnídal se svou ženou. Tak jsem se
zeptal na její zdraví.Řekl, že tam už nějakou dobu je a že má Alzheimera.
A jak jsme tak povídali, otázal jsem se, vyvedlo-li by ji z rovnováhy, kdyby přišel
trochu později.Opáčil, že jeho žena už dlouho neví, kdo je a jeho
že už pět let nepoznává.To mne překvapilo a ptám se: A vy tam přesto
docházíte každé ráno, i když ona neví, kdo jste?
Usmál se, poklepal mi na ruku a pravil: Ona mne
nepozná, ale já pořád vím, kdo je ona! Musel jsem zadržet
slzy,když odcházel. Na ruce jsem měl husí kůži a pomyslel jsem si:
Tak takovou lásku bych chtěl v životě mít.
Opravdová láska není tělesná ani romantická. Skutečná láska
spočívá v přijímání všeho co je, bylo, bude a nebude.
Nejšťastnější lidé nemusí zrovna mít to nejlepší ze všeho,
oni si udělají to nejlepší z toho, co mají.
V životě nejde o to, jak přežít bouři, nýbrž jak tančit v
dešti.
Všichni stárneme; už zítra může dojít na vás. Užívejte si
už nyní života naplno. Má omezenou dobu platnosti.
